Výročí s panem Dostupným

Právě sem si tak poprvé projížděla blogy všech ostatních lidí, co ani vlastně neznám. To, že Chris Corner ovládá MySpace, mě už nepřekvapuje.To, že už ovládá i blogy, mě taky vlastně ani nepřekvapuje. Protože, on jednoduše ví, že ovládá lidi.Vzpomněla jsem si, že teďka někdy jsem s ním měla výročí. Je to tak rok a něco, co sem ho začala poslouchat. A to byl tak rok a něco, co vznikli IamX. Fascinoval mě od první chvíle, co jsem ho slyšela. Neměla jsem jeho hudbu spojenou s černýma fixkama, s ixkem, s kůží, s jedovatou růžovou rtěnkou, blond a černýma vlasama jako uhel. Natož s nějakým jazykem (na bulvě, i bez bulvy, prostě s jazykem, co slízává smetanu...šejku ze zrcadla). Jen jednou věcí jsem si byla jistá-že má špatný vliv na Molka.Chacha.
Koncert v Lucerně byl muj nejlepší koncertní zážitek v životě, a to jsem byla ten den naprosto vytočená. Za prvy se mi víc chtělo na D. Dolls a za druhý koukat na nechutnýho zpěváka z Indexu...a za třetí,asi mi tenkrát nedocházelo, jak moc je IamX spjato se stylem. Kdo nemá styl, jako by nebyl.Bylo mi tam z těch lidí dost špatně. Nemám kopírování idolů, či snahu vypadat dostatečně cool a emařsky ráda.Každopádně, pak se setmělo,přikráčel pan Dokonalý na 6cm jehlách...a ja se usmívala jak debil.Lidi ho tam tu noc málem znásilnili. Kdyby se sex dal krájet...
tu noc sem na požadání z legrace od něj dostala víno.
Ocitla jsem se nechtěně mezi jeho stehny
Vzala jsem ho za pas a pomohla mu na podium
Poděkoval mi zajimavým stylem, chyt se za koule a ukázal na mne.
(a to byl jedna tisícina srdečného a sexuálního Cornera z tohoto koncertu a půlka fanynek by mohly vyprávět něco podobného.Ta druhá s ním spala)
Slovensko, letos v létě bylo nebezpečnější. Moc si z toho sice nepamatuju.Ale jetě před vystoupením to byl malej kluk, co se ztratil v tom velkým, studeným bílým stanu...Poté mi přišel jako naprosto tichý, velmi milý,klidný pán se sexy hlasem. Něco jako, když si povídáte se svým taťkou(ale bez toho sexy hlasu). A pak stačí udělat jednu věc a zajiskří mu očička. A pak se z něj stává drobná postavička, co sebou nechá příjemně manipulovat od ostatních. A klidně můžou mít na tváři namalované Ixko a mít vyzvánění Kiss and Swallow. A pak je to ten introvert, co je zalezlej ve stanu...a pak je to ten, co si ještě k ránu veze někoho do hotelu.
A on mně naučil, že stále ještě někdo uznává to cliché sex-drogy-rockandroll.
A on mně naučil, že je to člověk s tak velkou sexuální fantazií, že všichni ostatní jsou jen břídilové.
A on mně naučil, že je to typickej chlap, co se mu libí všechno ženský. A platí na něj ty nejotřelejší triky.
A on mně naučil, že přesto, jak se chová na podiu (nebo při rozhovorech) je úplně jiný pod ním.
A nejvíc se mi na něm nelíbí ta jeho dostupnost.
A taky mě vyléčil z občasných chutí chodit s muzikantama (i stěma neslavnýma). Všichni jsou stejný.
A taky mě naučil z jeho desek, vycítit jeho styl skádání hudby. Která je geniální. Zvířecí.
Je to jeden z nejtalentovanějších lidí, ale já žila asi dlouho v tom, že je o trochu dokonalejší než ostatní hudebnící (nebudu ukazovat).
A opravdu miluju tu dnešní módu poslouchat IamX , i když ještě před pár měsíci to byli Plac. Číst si u piva z Rock caffé Živel.A mluvit o tom, jak je Corner uchvancancující. Protože je sexy.A nevnímat ty texty. Neznat ty texty.Špatně vyslovovat jeho jméno.A společně s ním poslouchat třeba debilně triviálního Divokýho Billa či Bruna Ferrariho. Corner není bůh. A některá nadšená nadšení z něj datovaná kousek po dubnu, to je trochu pozdě. I když, jestli pozdě znamená být cool...

Angels adore him

..."Já věru nevidím žádnou podobnost mezi tebou, tím tvým drsným mohutným obličejem a těmi tvými vlasy, černými jako uhel, a mezi tímhle mladým Adónisem, který vypadá, jako by byl stvořen ze slonové kosti a z plátků růží."

..."Každá tělesná a duševní vyjímečnost s sebou nese neblahý osud. Takový osud, jaký se v historii věší na paty klopýtajícím králům. Líp je nelišit se od svých bližních. Ošklivci a hlupáci to mají na tomto světě nejlepší. Ti si mohou klidně sedět a jenom zevlovat hru. Nevědí sice nic o vítězstvích, ale nepoznají ani porážky. Žijí tak, jak bychom měli žít všichni, nerušeně, lhostejně a bez úzkostí."

..."To ani nedovedu vysvětlit. Když se mi někdo nesmírně líbí, nikomu nikdy neřeknu, jak se jmenuje. To jako bych se něčeho na něm vzdával. Čím dál tím víc miluji tajnůstkářství. Mám dojem, že je to jediné, co nám mění moderní život v něco tajuplného nebo zázračného. I to nejvšednější má hned půvab."

Nahá...a na kole!

Je to pár tydnů, co se u nás pořádal konkurz na křoví do Hostelu 2. Hledali italské typy. Ne, že by měla Slečna v červených střevíčkách herecké ambice (pouze ty pornografické, a propos už jste někdo viděl Josefínu M. 2?), ale zkusit se má všechno (za prachy). Nebudu zastírat, že na ní ve škole starší kluci nepořvávali Afro...a že by občas netvrdila, že je z Brazílie. On jí to taky každý blonďak- neblonďák věřil.Takže k italskému typu má vcelku blízko. Minimálně je jí i dost slyšet. Když jsme (ano, i já...která tam nakonec MOŽNÁ bude hrát přiblblou bloňďatou turistku...a být přirozená- to mi vždycky šlo) vyplňovali dotazník, dost jsme se u toho nasmáli, zvlášť u svých mír. A hlavně větě jednoho mladého organizátora.On:" Ještě míry..", nejdřív jsme to zkusili přes naši neznalost svých proporcí:" To nevíme..." Ten mladík po nás hodil metrem :"No, tak šupky, dupky!". Jo, přeměřovat se před desítkama cizích lidí a jedním kamarádem bych mohla doporucit..."Já mám devadesát přes boky!"(říká potěšeně)..."Ukaž, prosimtě, promiň, ale je to sto."Každopádně, moje druhá polovička se určitě už těší i na další spolupráci než jen na Tarantinovo rady, jak se správně kydá zmrzlina. Minimálně proto, že do dotazníku, který jsme vyplňovali všichni, se měla vyplnit i "dead line". Rozuměj, kam až jsme ochotni se svléknout. Pořád nás nutila, aby jsme napsali CELÁ NAHÁ. Pardon, ale nejsem blázen. Mám problém se svléknout před padesáti lidmi i na pláži. Navíc mě stovky bílých velrybích těl, připečených na osušce tak trochu děsí. Takže byla jediná. Dalším požadavkem pro Hostel 2 bylo vlastnictví alespoň kola. Budeme snad jezdit na kole? Na kole, na kole, křičí děti ve škole...a pak milé děti, děti vypadli z okna, protože slecna Y jela nahá. A seškrabovali je dokonce života.

Dneska jsem se dozvěděla, že Milan- Bublajs končí na Vltavě v Čajovně. To je docela škoda, když jsem byla mladší a víc zamilovanější do jeho hlasu (a tak celkově jako, no, nepodlehněte mu:), hrozně ráda jsem ho poslouchala. Má takový uklidňující hlas, obávám se, že občas, když mi něco někdy říkal, jsem ty oči opravdu blaženě přivřela. Co pak, když z klidného tónu jednou jedinkrát udělal daleko nebezpečnější. Vlastně bych ho mohla přirovnat k hlasu C. Cornera. Samozřejmě, nemyslím zpíváním (co si budeme povídat, v téhle části jsou každý na jiné úrovni). Ale stylem hlasu a tónu, mají ty dva hodně společného. Chris má ve skutečnosti, narozdíl od pódia velmi tichý hlas. Mluví pomalu a rozvážně. Za to s takovým tónem, že i kdyby vám právě říkal, že si jde prát ponožky, znělo by to tak, že bych slovo "fuck" musela asi fuckt pouzit. Každopádně, dalším hezkým produktem Milanovo pořadu byla i nejhlavnější část, poslouchat jeho kamarády umělce. O umění, o cestování...o inspiracích. Ale, když nám Milan, šťastný otec, potřeboval změnu, nemám nic proti. Alespoň mi zbyly chaos-mardoša-sloupky v Metru. Jsou skoro tak zábavné jako bývala Pozorovatelna. Ale nad pozorovatelskou historku, jak Mardoša s Milanem poprvé navštívili centrum komerčních neřestí- pražskou diskotéku, na to nemá nic! Nebo další pozorovatelnička Mardošky a jedna kalbička jedný slečinky...(zasvěcení pochopí).

I am (not) optimistic

Ale, abych nebyla tak pesimistická, měla bych aspoň oznámit, jak se věci měly za poslední týden. Asi nemá cennu líčit veškeré zážitky ze Skotska. Zase se tu potvrdilo to pravidlo: Na co se nejvíc těšíš, to se zákonitě posere..(a naopak). Bylo to prostě skvělý. Mnozí lidé mě mile překvapili, ale i naopak. Taky mi tam trochu hrabalo, takže jsem prvních pár dnů prožila v euforii, div jsem nelezla samým exhibicionismem po stropě.
První den jsme strávily v Edinburgu. První, co jsem tam viděla nebyla budova, ulice, nic takového. Otevřela jsem oči v našem mikrobusu a na ulici si to právě štrádovalo takový Emo, že mi hlasité "Ty vole" ujelo ani nevim, jak. (následoval zběsilý křik, ať už konečně zastaví. Že to musim vidět. Žě mě ošklivost fascinuje...a pár udivených pohledů mých spolužíků, kteří se ale po dalších večerech se mnou přestali divit, řekla bych).Večer sme trávili v hospodě a klubu. Mezitím jsme oblejzaly s kamarádkou další, kdyby se náhodou nenašlo něco lepšího. Cestou jsem málem přišlo o oko, kdy na moje perly ukázal jistý klučina, se slovy:"I like it!" mu vytřelila jeho ruka vcelku nebezpečně. Nebo taková mírná opilost v typickém skotském zámku-hostelu (hrůzy) ve tři ráno taky není od věci. Zvlášť, když před večeří prohlásíte, že by se tady moh natočit skvělej horor a při jídle se na vás zubí troje černé rtíky dychtící po černých zkušenostech a hlavně po vzhledu cool gothic girlies. Každopádně Skotsko je naprosto krásná země, trochu mystická (Lokneska je lokneska.A nechtějte, abych vám vyprávěla můj trapný vtip o panu Lochneskovi, který členové mé třídy označili za vtip týdne), s milými a slušnými lidmi a v Glasgow už se dokonce umí i oblékat. Glasgow je v podstatě už Anglie. Přesně tam jsme taky vymetaly jeden gothic store za druhým. Sháněly jsme totiž "pěkný" dárek pro Y. Kdo hledá, ten najde. V parku jsme ji ve čtvrtek předaly růžové boa a zamkli ji jedovatě růžovými plyšovými pouty. Lidi se docela divili, když ji viděli.S V, která se k nám připojila později jsme v literce vymýšleli jména pro malé králičky, které se narodili její Holčí. Už máme dvě ze čtyř (Oral a Anal:). Ale já si pořád trvám na Gerhartovi.
V pátek, se sešlo ghetto bez našeho Jarouše. V kině měli zase jednou veselo. Ano, naše Markéta se dokonale naučila imitovat plačící mimino a smát se, jak to dělají slimáci, mužeme fakt jenom my.
ps.děkujeme za fotodokumentaci Buňce, která se nedobrovolně vzdala i pár fotek. Y je prostě občas takový Hitler v sukni...ale nebudu předstírat, že mě to nenamíchlo taky.

Na kolejích stála...

Naše konverzace se občas zvrtne do krátkých slov. Občas do citoslovců. Ale tak je to správně. Občas se nemusíme bavit vůbec. Ale tak je to správně. Těžce při zemi. Dýcháme. Piju horký mlíko a čekám na sestru. Přemýšlím o cizích rozhovorech, co často slýchávám v autobusech. Dneska mi řekl kamarád, že jeho spolužačka má rakovinu. Už jsem to sice věděla dřív, ale stejně mě to překvapilo. Řekl to s takovou lehkostí. Jako kdyby oznamoval, že si koupil nový ponožky. Připomnělo mi to událost, kterou jsme zažily den po koncertě Placeba. Bolela mě hlava a cítila jsem se jako, kdybych měla kocovinu. Možná jsem byla jenom překvapená/ šokovaná ještě z minulý noci. Možná okouzlená novým zážitkem a poznatkem. Stejně jako má druhá polovička, o kterou tam šlo nejvíc. Tak to dopadne, když někoho začnete pokládat za asexuála a on náhle začne stlát postel. Jednu. No nic. Každopádně cestou zpět vlakem, zabrzdil vlak u polí plných lučního kvítí. Ptáci řvaly o stošest, všude to tak krásně vonělo. My byly těžce unavené, i když spokojené. Čekaly jsme na mladou vzrušenou průvodčí, která nám oznámila jistý fakt. "Nějakej sebevrah skočil pod vlak." Než se všechno vyšetřilo a hlasy cestujících ustaly, uplynuly dvě hodiny. Všichni byli tak příjemně zvědaví a rozrušení. Něco se totiž dělo. Poslouchala jsem slečnu Y...Moc se jí to tenkrát nelíbilo. Teatrálně vykládala něco o tom, jakej je ten chlap sobec, že skáče pod vlak a lidi musí čekat. Já si vyndala v klidu banán a začala svačit. Mezitím někdo smejval kus mozku z lokomotivy a policajti hledali kusy těla roztroušený po poli a louce. A v ten den a v tu hodinu právě někdo přestal dýchat. Někdo zemřel a všem lidem to bylo naprosto jedno. Někdo na ten den nikdy nezapomene, stejně jako já, ale narozdíl ode mně ten den někomu změnil život. A všichni cestující si odjeli do svých domovů, vyprávěly, co se jim stalo cestou a nikoho snad nikdy nenapadlo přemýšlet, že ten den někdo opravdu umřel, natož, co to bylo za člověka a proč to udělal. Tomu pánovi bylo kolem 40let a měl 160cm. Nikdo ho zatím nepostádá.

ps:HROZNĚ se mi stýská po slečně Kitten Braden.

Všechno nejlepší

Za čtyři hodiny stávám a vyrážím na letiště. S naší třídou. Blé. Mám ještě něco dodat? Slova jsou totiž občas dost zbytečná. Tady bude krásně, tam bude určitě hnusně (mimochodem jedu do Skotska). Nuda. Nuda. Nuda. Ještě, že si s sebou vezu flašku vína. Alkohol= nejlepší spolužák a profesor v jednom. Akorát, že mi přijde taková katastrofa jako je :umřít na nudu a ještě k tomu ve Skotsku, dost trapná. Asi to tam budu muset vydržet. A nebudu vám sem linkovat trapný obrázky ovcí a krásné přírody. Dobře, jediný, co mě drží při životě je zvědavost, jak vypadá Edinburg (Trainspotting, ya know?). Třeba mě tam něco překvapí. Třeba i mile. A třeba taky ne.
Další věc, která mě na tom štve je, že prošvihnu narozeniny slečny s červenýma střevíčkama. TAKŽE VŠECHNO NEJLEPŠÍ, MÁ MILÁ! Zahrnu tvé nožky dary a přinesu ti mou hlavu na stříbrném podnose! Za pár dní...
Za ten týden, co tu nebudu, by jsi sem ale měla něco napsat. Klidně ty tvoje dokonalé cistoslovce, které mi posílaš do mailu. Jen tak, pro mě, ya know?
Abych pravdu řekla, chtěla jsem toho napsat o dost víc a o dost líp. Ani jedno se nepodařilo.*Padá ji hlava únavou*jen vám tak můžu akorát zdělit..Že jsem si dneska koupila oční linky a perly. A má druhá polovička Knihu o Umění. Tady můžete posoudit rozdíl našeho inteligenčního koeficientu.
Taky jsem se tu chtěla rozčilovat nad dvouma věcma...Tu jednu si ještě nechám pro sebe, ale tu druhou... to už nevydržim.
rada pro vsechny: Když je někdo frigidní není, co řešit! nebo spíš: nejde to řešit?

A co uděláš, když....

... Když přijdeš z práce a najdeš mě ležet na podlaze? Odvezeš mě do nemocnice ? A přesně takhle mě poneseš? Žvatlaly jsme na sebe cestou do parku. Ne že by nebylo horko. Ne že by moje druhá krásná polovička (říká to i Chris Corner-sexualní ikona 21.století, takže to musí být pravda:) na sobě neměla svoje střevíčky. Červený "bitch" sandálky na podpatku a k tomu siťovaný punčocháče. Celej svět se za ní otáčí. Vždycky mě nejvíc baví pozorovat chlapy. To samo o sobě. Ale oni mají dost zvláštní taktiku, nejdřív jen tak přejedou ženskou od hlavy až k patě a pak se rychle vrátí k jejím nožkám. Otočí se, jakože nic neviděli a znovu se podívají až je u nich, co nejblíž. Za tu hodinku, co jsme spolu byly, sme stihly probrat pár hlášek ze Snídaně na Plutu. Zjistit, že Cillian Murphy je prostě zbytečně krásnej nebo chcete-li, příliš krásnej. Taky nemá velkej nos. A to je chyba. Potkali jsme i Iruš, naší V. matku. Iruš je celá V. Teenager se všim všudy. Vyprávěla nám, že byla v Temelínu, ale hlavně nám vyprávěla, jak se tam musela celá svléknout a přilepit se CELÁ na stěnu. Už si nepamatuju , proč. Nějaké bezpečnostní opatření ? Každopádně to vypadalo asi takhle: "Levý bok přitlačit! Hlavu doleva! Nechte přitlačenou celou ruku! A jestli Vám to nepůjde, chlapi vám přídou pomoc!"
Po našem obligátním pikniku (půlka pomeranče v parku), Slečna v červených střevíčkách prohlásila, že už má 10 min. hodinu. Ptala jsem se jí, co hodlá říct."No,co asi?! Že sem si potřebovala něco zařídít!"Víte my se budeme s mojí X. registrovat..."
...když se ti ozve člověk, o kterýho si stála celým svým tělem a duší před několika měsíci. Zničeho nic brnkne. Z jedné strany slyšíte, jak je to roztomilé, z té druhé se vám v hlavě ozývá akorát tak slovíčko POZDĚ. Vím, že nevim, co chci... Uvidíme, jak se to vyvine a popravdě. ..Bude z toho velký nic podle mého názoru.
...Když ti někdo dá radu :" When you love, you never think twice. Nestane se nic. Dokud se tím nezačneme řídit. A možná, že díky tomuhle, by jsme byli teď asi každej úplně jinde.
...Když budete fans Placeba a uvidíte tohle: http://www.youtube.com/watch?v=0MeQzb224bM . Nové video na Meds. Takový obyčejný den Placeba? Brian ohybá krásku ve výtahu (podobnost s jeho Hell Berg čistě náhodná:), Stef se líbá s panem neznámým, kocovina, prášky, prozac (tu ameriku v sobe nezapřeš, milý skřítku), krev, fanoušci. Zmatení. Sex. A co teprv, když se koncert zadaří a radost je nevýslovná: http://www.youtube.com/watch?v=5q3gCO721DY . No jako fanatik, už sem viděla "zajímavější videjka". Ale musím říct, že ta jistota, že se normalní, perverzní Placebo vrátilo... alespoň na chvilku- od svých svatebních hostin(viď Steve), od tepláku a malýho Codyho (Viď Briane) a..no, Stefe, no comment...Udělá to člověka o něco šťastnějšího. Nějak jsme je totiž za poslední dobu přestaly chápat. Kdyby se tenkrát v noci po Placebu nezavřely dveře jednoho hotelu, upřímně, bychom z toho neměly naprosto nic. . Známe každej jejich blbej krok na podiu.Každej pohled. Bejvali nespoutaný, těď už sou jen profesionalní. Ale jak se říká v Soulmates never die: "But we love them dearly,honetly."
...Když jdete ke kadeřnici a zakládáte si od jisté doby (chlap, samozřejmně) na svých dlouhých vlasech. A ona vás ostříhá a moc. A kuchne vás dvakrát do hlavy, protože je mladá a nezkušená. A vy se cítíte jak na křesle u zubaře... Pak vás v parku pozdraví kluk na lavičce, kterýho jste nikdy neviděli. Vy mu pozdrav opětujete, protože nechcete ranit ty mladá mužská vyvíjející se srdce, on pak dloubne do kamaráda a řekne:" Naval dvacku."

Katastrofa jménem Patricia Kitten Braden

Je vysoká, krásná a štíhlá. Ztřeštěné Koťátko na hraní, dáma flirtu. Ta katastrofa je její penis. Včera jsme byly my dvě a náš kamarád J. po dlouhé době v kině. Co si budeme povídat, máme pro "tyhle věci" slabost. Už jste si někdy představovali, jaké je to obědvat na Marsu? A co takhle Snídaně na Plutu( 2005)? Tento snímek ze 70.let natočil Neil Jordan podle stejnojmenné knihy, režíroval i Interview s upírem. Film převážně o tom, že když hledáte něco dlouhou dobu , většinou najdete něco jiného. A občas mnohem lepšího. Když film začíná a vy vidíte kolem sebe všude ty barvy, cítíte zase atmosféru 70.let. Říkáte si, že už by jste měli přestat koukat na ty filmy a la Velvet Goldmine, Rocky horror Picture show...Prostě na všechny ty sexualní úchylný bohy v podvazkách a s makeupem na xichtě, co potlačujou svůj testosteron. I přesto, že se ze začátku příběh odloženého irského miminka (budoucího transvestity) svou maminkou svedenou knězem (co se divíte?! 70.léta,ne?) podobá Velvet Goldmine, časem zjistíte, že tenhle film plný glamu má daleko více vrstev, do kterých budete muset proniknout (sexualitu, lidskost, politiku). VG je prosťe jen o barvách. Naše slečna Kitten nemá ani tak problémy se společností jako ona s ní. Už na střední škole ráda uvádí do rozpaků svoje učitele i spolužáky a se svoji láskou k dámským šatům se netají ("Provedu tě v těch šatech po městě! Ty ostudo!" "Slibuješ?" říká přitepleným hláskem své nevl. matce). Bože, je tak sladká. Vydá se hledat svou matku do Londýma, města, které nikdy nespí (se stejným člověkem dvakrát po sobě). A potkává svou jedinou lásku hudebníka Billyho. A právě tady, jsem si uvědomila, že umět se chovat tak jak Kitten, mám sto chlapů na jednom prstě. Je něžná, naivní a romantická slečna Klíštátko, všechno po něm opakuje svým medovým hláskem (I´ll give you roses.."Roses?"), že by ji málokdo odolal.Vy se rozplíváte a on ji mezitím opustí. Stane se z ní irská teroristka, co vyhodila do vzduchu noční klub, stane se z ní prostitutka, slečna z Peep show...a pak se všechno obratí na štatstnější notu. I přesto, že je Kitten taková koketa, vulgaritu ani násilnost Zkopaný Hory nečekejte. Ani polibek, jen láskyplné hledění do očí. Asi vám to připomene jednu stranu lásky, na kterou všichni zapomínáme. Celý film bojujete s její povrchností a vtipem, ale za každým rohem na vás čeká tragédie.
ps: Hlavní roli ztvárnil Cillian Murphy (co by stál za hřích), kámoš Jonathana Mayerse :-) Ty dva se teda sešli.
Dobrou noc

Nice to meet you, dont love us.

Ten nadpis zní asi trochu namyšleně, co? Nicméně, považuju za slušnost se Vám představit. Jak už jsem psala, jsme dvě. Naprosté protiklady. Černá a bílá. Jing a jang. Východ na západě.Známe se už cca 12 let. Jedna z nás je negativní s pesimistickým humorem, ta druhá je chodicí sluníčko, co rozesměje svým smíchem každého. Jak s oblibou říkáme, kdyby ta druhá měla penis, našly jsme dokonalého chlapa. Bohužel nebo bohudík, ho nemáme (ten penis). Proč Simple girls? Protože, proč to všechno dělat jednoduše, když to jde složitě. A jedním z dalších důvodů, je člověk, co tohle zpívá. Naše příhoda- nehoda- náhoda s ním, nás tak trochu donutila začít si poznamenávat naše všední i nevšední zážitky. Ale ten nápad přišel o pár týdnu dřív.Byla letní noc...a rozhodně nebylo teplo. Kolem jedenácté večer jsme jely na kole po cyklistické stezce kolem Vltavy, za naší oblíbenou lokální kapelou. Problém byl v tom, že jsme neměly světla. Je to docela vzrůšo, jezdit poslepu rájem úchylů. A to všechno proto, aby jsme slyšely kapelu, co zpívá Smrdí mi prdel. Když jsme přijely strastiplně do cíle, jedna z nás se zeptala: "A proč jsme vlastně nejely autobusem?". Tohle jsme si přece nemohly nechat pro sebe.Náš blog bude nejspíš plný patosů bez hlavy a paty, sentimentálních, mentálních keců a vzpomínek. Občas si přečtete pár peprnějších slov, protože to k nám taky patří. Budeme střídat spisovnost s nespisovností, mix cizích slov. Můžete se od nás dočkat čehokoliv. Občas se pod tím třeba nikdo nepodepíše (a tak to bude 50 na 50). Jsme chodící gramatická katastrofa aneb nějaké to vYdim, nás přece nerozhodí:)Rádi provokujeme a šokujeme. A taky rádi nasíráme lidi. Neberte si to osobně.ps: zelená forever,voe!Vaše Radiátor a Izrael