Vlastně ani nevím přesně v jaký měla být tahle pohroma den. Čtvrtek nebo pátek? Nejspíš bych si to pamatovala, kdyby nám ulítla střecha. Ale ona neulítla.
Každopádně pátek, kdy ta vychřice nebo co to bylo- měla být, si pamatuju. Byl zábavný, začínal nám s miss Y totiž už kolem půl páté ráno. Kdo normální by takto vstával? Jen ti, kteří si hodlali jet zničit sebevědomí do Brna na Masaryčku..ne že by mě tam něco jakože fakt nutně táhlo. Krom touhy vypadnout z našeho města..a studia genderu...respektive, poznatků, co to vlastně obsahuje...ale jak mě dnes náš bývaly student přesvědčil, vejška je stejně plná nepříjemných referentek, zkoušky se daj zmáknout levá zadní (přední,hlavou...a co já vím, čím vším ještě) a budete se muset smířit s tím, že většina profesorů, budou magoři, co nemají rádi přírodu (Já nemám rád přírodu. Je tam hodně stromů a těch se já bojim.), nesmíte hulit moc,aby ste svoje vlastní odvolání neposlali místo na fakultu své vlastní matce atd.
Ale abych se vrátila k pátku...po probděné noci kvůli mým výčitkám svědomí (ne, nebyl to ten sežraný dort naposezení) jsem zaspala. Sraz byl v pět ráno u Krematoria. Hřbitov by asi příliš připomínal jistý film. Tak proto. S menším zpoždením jsem vyrazila. Venku vlálo, foukalo něco, co by se dalo označit i za poněkud rychlejší vítr...Byla tma a já potkala slečnu Miss Y. Společně jsme odolávaly čím dál tím silnějšímu studenému vichru, který omýval naše zaoblené obliny, rozcuchával rozcuchané vlasy (učesat se- byl už velký luxus). Dorazaly jsme na to strašidelné místo. Přesně v pět. Nikde nic. Jelikož nás měl autem vyzvednout člověk, který si občas, jak to tvrdí můj x., píchá tu mahurianu:p , nepřikládala jsem zpoždění velký význam. Stály jsme na prázdném parkovišti pod černou oblouhou a naproti silnici se tyčil velký vysílač. Poslouchaly jsme šumy uragánu nad námi a já koukala do černě kovového nebe. Miss Y si zpívala :"I am dancing in the rain...just dancing in the rain!" a tetrálně pu toho poskokovalo (upřímně, ono v pět ráno se zdá jakýkoli pohyb teatrální). Bolelo mě za krkem, tahala mě šála a pak jsem si uvědomila, že by to byla krásná scéna smrti, v mém oblíbeném seriálu Six feet under (Odpočívej v pokoji). Tam je vždycky úvodní scéna nějakého člověka, který umře celkem zajímavou smrtí. Blbě čumět na vysílač, když na vás padá a poslouchat přitom "Iam dancing in the rain.."..to by byl opravdový luxus.
Nicméně, v půl šestý jsem si zapnula mobil, který jsem si v půl jedné ráno pracně vypnula, jelikož někdo z mých milovaných má takovou špatnou vlastnost hystericky mi volat.Přišla mi sms od kamarádky Z., která oznamovala, že nejede."Srab, bojí se takovýho větříčku."řekly jsme si. Pak jsme volali panu M., který pro nás měl přiject. Byl rozespalý."Já myslel, že vám to Z. oznámila, nejedem kvůli tomu větru...fakt sorráč."
Ale nám to nevadilo. Do školy se nám nechtělo. Udělame si výlet! Dojely jsme na nádraží, kde mají opravdu všechno pod kontrolou. Myšleno ironicky,buzerantsky sme si sedly do informací, po hodině strávené na autobusovém nádraží a s nápadem, že napíšeme knížku: Jak pořežít v nočním městě bez obav. Měla bych asi vysvětlit vlakové informace, protože fungují na bázi oznamovat informaci, že nic neví stejně jako my, ubozí cestující. Naš dopravní síť je totiž propracovaná.
Po další hoďce strávené na nadraží, jsme trávily v nákupním centru, které ještě zdaleko nebylo otevřeno (typy všem budoucím bezdomovcům, jak a kde se zadarmo zahřát, podáme emailem).
Následně jsme u Miss Y doma, jelikož její rodiče byli v práci, tudíž byl byt volný...a my si konečně mohly bezdomovecky "zasmažit se všema kamíkama a chlapíkama z okolí.."... Smažba vypadala asi tak, že si Miss Y smutně povzdychla, že ji chlapy chtěj jenom kvůli jedné věci a její velký a cenný mozek to není. A tak ten den všechny osoby s penisem hodila do jednoho pytle. A celkem krutě. Kdyby takto uvažovala možná s někým jiným, prošlo by jí to. Ale nebyla bych to já, abych ji nepřipomněla dva dny předem strávený večer s kamarádkou Z. v největším pajzlu ve městě, na poblitém gauči bez jakýkoliv pér, i když ji jeden druh a čísi velikost celé tři hodiny pod vlivem zelené mooooc zajímal. A to dost nahlas. Kdyby byl alespoň její...
Ten den jsme vyrobyly Verdě k 19. narozenám povedený dárek. Sexualní mapu.
Ten den totiž měla malinkou oslavu. A jak to tak bývá, každý projde určitým vývojem. Minulý rok byl největší dárek Růžovej (růžový vibrátor), dnes to bylo předplatné do divadla...
