I am (not) optimistic

Ale, abych nebyla tak pesimistická, měla bych aspoň oznámit, jak se věci měly za poslední týden. Asi nemá cennu líčit veškeré zážitky ze Skotska. Zase se tu potvrdilo to pravidlo: Na co se nejvíc těšíš, to se zákonitě posere..(a naopak). Bylo to prostě skvělý. Mnozí lidé mě mile překvapili, ale i naopak. Taky mi tam trochu hrabalo, takže jsem prvních pár dnů prožila v euforii, div jsem nelezla samým exhibicionismem po stropě.
První den jsme strávily v Edinburgu. První, co jsem tam viděla nebyla budova, ulice, nic takového. Otevřela jsem oči v našem mikrobusu a na ulici si to právě štrádovalo takový Emo, že mi hlasité "Ty vole" ujelo ani nevim, jak. (následoval zběsilý křik, ať už konečně zastaví. Že to musim vidět. Žě mě ošklivost fascinuje...a pár udivených pohledů mých spolužíků, kteří se ale po dalších večerech se mnou přestali divit, řekla bych).Večer sme trávili v hospodě a klubu. Mezitím jsme oblejzaly s kamarádkou další, kdyby se náhodou nenašlo něco lepšího. Cestou jsem málem přišlo o oko, kdy na moje perly ukázal jistý klučina, se slovy:"I like it!" mu vytřelila jeho ruka vcelku nebezpečně. Nebo taková mírná opilost v typickém skotském zámku-hostelu (hrůzy) ve tři ráno taky není od věci. Zvlášť, když před večeří prohlásíte, že by se tady moh natočit skvělej horor a při jídle se na vás zubí troje černé rtíky dychtící po černých zkušenostech a hlavně po vzhledu cool gothic girlies. Každopádně Skotsko je naprosto krásná země, trochu mystická (Lokneska je lokneska.A nechtějte, abych vám vyprávěla můj trapný vtip o panu Lochneskovi, který členové mé třídy označili za vtip týdne), s milými a slušnými lidmi a v Glasgow už se dokonce umí i oblékat. Glasgow je v podstatě už Anglie. Přesně tam jsme taky vymetaly jeden gothic store za druhým. Sháněly jsme totiž "pěkný" dárek pro Y. Kdo hledá, ten najde. V parku jsme ji ve čtvrtek předaly růžové boa a zamkli ji jedovatě růžovými plyšovými pouty. Lidi se docela divili, když ji viděli.S V, která se k nám připojila později jsme v literce vymýšleli jména pro malé králičky, které se narodili její Holčí. Už máme dvě ze čtyř (Oral a Anal:). Ale já si pořád trvám na Gerhartovi.
V pátek, se sešlo ghetto bez našeho Jarouše. V kině měli zase jednou veselo. Ano, naše Markéta se dokonale naučila imitovat plačící mimino a smát se, jak to dělají slimáci, mužeme fakt jenom my.
ps.děkujeme za fotodokumentaci Buňce, která se nedobrovolně vzdala i pár fotek. Y je prostě občas takový Hitler v sukni...ale nebudu předstírat, že mě to nenamíchlo taky.