Nahá...a na kole!

Je to pár tydnů, co se u nás pořádal konkurz na křoví do Hostelu 2. Hledali italské typy. Ne, že by měla Slečna v červených střevíčkách herecké ambice (pouze ty pornografické, a propos už jste někdo viděl Josefínu M. 2?), ale zkusit se má všechno (za prachy). Nebudu zastírat, že na ní ve škole starší kluci nepořvávali Afro...a že by občas netvrdila, že je z Brazílie. On jí to taky každý blonďak- neblonďák věřil.Takže k italskému typu má vcelku blízko. Minimálně je jí i dost slyšet. Když jsme (ano, i já...která tam nakonec MOŽNÁ bude hrát přiblblou bloňďatou turistku...a být přirozená- to mi vždycky šlo) vyplňovali dotazník, dost jsme se u toho nasmáli, zvlášť u svých mír. A hlavně větě jednoho mladého organizátora.On:" Ještě míry..", nejdřív jsme to zkusili přes naši neznalost svých proporcí:" To nevíme..." Ten mladík po nás hodil metrem :"No, tak šupky, dupky!". Jo, přeměřovat se před desítkama cizích lidí a jedním kamarádem bych mohla doporucit..."Já mám devadesát přes boky!"(říká potěšeně)..."Ukaž, prosimtě, promiň, ale je to sto."Každopádně, moje druhá polovička se určitě už těší i na další spolupráci než jen na Tarantinovo rady, jak se správně kydá zmrzlina. Minimálně proto, že do dotazníku, který jsme vyplňovali všichni, se měla vyplnit i "dead line". Rozuměj, kam až jsme ochotni se svléknout. Pořád nás nutila, aby jsme napsali CELÁ NAHÁ. Pardon, ale nejsem blázen. Mám problém se svléknout před padesáti lidmi i na pláži. Navíc mě stovky bílých velrybích těl, připečených na osušce tak trochu děsí. Takže byla jediná. Dalším požadavkem pro Hostel 2 bylo vlastnictví alespoň kola. Budeme snad jezdit na kole? Na kole, na kole, křičí děti ve škole...a pak milé děti, děti vypadli z okna, protože slecna Y jela nahá. A seškrabovali je dokonce života.

Dneska jsem se dozvěděla, že Milan- Bublajs končí na Vltavě v Čajovně. To je docela škoda, když jsem byla mladší a víc zamilovanější do jeho hlasu (a tak celkově jako, no, nepodlehněte mu:), hrozně ráda jsem ho poslouchala. Má takový uklidňující hlas, obávám se, že občas, když mi něco někdy říkal, jsem ty oči opravdu blaženě přivřela. Co pak, když z klidného tónu jednou jedinkrát udělal daleko nebezpečnější. Vlastně bych ho mohla přirovnat k hlasu C. Cornera. Samozřejmě, nemyslím zpíváním (co si budeme povídat, v téhle části jsou každý na jiné úrovni). Ale stylem hlasu a tónu, mají ty dva hodně společného. Chris má ve skutečnosti, narozdíl od pódia velmi tichý hlas. Mluví pomalu a rozvážně. Za to s takovým tónem, že i kdyby vám právě říkal, že si jde prát ponožky, znělo by to tak, že bych slovo "fuck" musela asi fuckt pouzit. Každopádně, dalším hezkým produktem Milanovo pořadu byla i nejhlavnější část, poslouchat jeho kamarády umělce. O umění, o cestování...o inspiracích. Ale, když nám Milan, šťastný otec, potřeboval změnu, nemám nic proti. Alespoň mi zbyly chaos-mardoša-sloupky v Metru. Jsou skoro tak zábavné jako bývala Pozorovatelna. Ale nad pozorovatelskou historku, jak Mardoša s Milanem poprvé navštívili centrum komerčních neřestí- pražskou diskotéku, na to nemá nic! Nebo další pozorovatelnička Mardošky a jedna kalbička jedný slečinky...(zasvěcení pochopí).