..se tak podívala a tu zmrzlinu nám nedala..

Tak pomlouvaly mou druhou polovičku další komparsistky při natáčení Hostelu2.Opravdu nás to bavilo...do té doby než to začalo. Bylo to pořád jenom nějaké čékání. V sedm kostýmy,za dvacet minut snídaně (párky a rohlík). za deset minut sraz na náměstí. Čekání až vyjde slunce, až zajde...Vsude kolem sympatičtí, mladí, pohodáři se stopadesáti koženými pásky kolem pasu a koženými rukavicemi. Připravovaly se velké reflektory, postavilo se pár italských kavárniček, dvě velké kamery, které obsluhovala žena(!).Film je spíš mužský svět, takže kromě kostymérek, se tam objevovaly spíše muži v imaginárních sukních.Byly asi dvě.Sarkasmus sám."Jak uvidíte mrtvo kolem hereček,je to v prdeli.Musíte tam jít znovu."..."Teď si dáme pět minut přestávku na návštevu oné místnosti a pak se jede znovu.A kdo se podívá do kamery bude utracen!" Nejspíš jsme natáčeli první scénu, kdy se dvě kamarádky setkávají na náměstí. Všechno se vším všudy.Krásné tvářičky hereček (chtěla bych je vidět bez dvoucentimetrovýho make-upu),při přípravě scén, znovu přepudrovat, natočit lokny, zapálit ji cigaretu, připravit prázdné kufry a držet velký deštník, aby se jim náhodou neroztekl makeup.Velmi mladý sympatický režisér, trochu buran, s miniručičkama, co mi připomínal obličejem Stefáka z Placeba.Až na to, že byl opálený a černovlasý a měl rád ženský.Pořád nám komparsistům děkoval, že jsme byli skvělý a tak. Za těch sedm hodin, se tam vytrvořila jakási strategie komparsistů.Všichni totiž chtěli zmrzlinu.Takže,když se řeklo "Akce!".Všichni se nenápadně hrnuli k mé polovičce, která hrála zmrzlinářku. Během půl hodiny ji ale seřvaly, že to nemá rozdávat,až na konci.Což někteří nepochopili. Trochu mě udivoval i určitý apatismus čechů vůči filmu. Někteří si totiž nevšimly dvou obrovských kamer,tří reflektorů a dvou dvoumetrových bílých stěn a šli si pro zmrzlinu také.Třeba nějaký děda s kalhotama jakoby čekal velkou vodu. Jak už jsem psala, jezdila jsem na kole. My kolaři byli nejvíc nesnášenliví komparsisti.Měli jsme svižně project tím davem lidí, kteří se jen tak procházeli po náměstí. Ale nejsem žádný jezdec formule jedna, abych se vešla do dvoucentimetrové díry mezi dvoumi lidmi.A to mi ještě dělal naschvály K. Ten starej drzoun.
takže souhrn: zajímavá zkušenost a úmorná práce (osmdesátkrát přeject čtvrtku náměstí,aby se natočily dvě scény...).
ps:Nejsem si jistá jestli je film tak lukrativní práce...