Hlava v igeliťáku a já hodně daleko

Za posledních pět dní jsem zhubla dámy a pánové o 5 kilo. Dneska jsem si znovu stoupla na váhu a mám takovej pocit, že ztrácim i to šestý. Chyba ve váze nebude. Já sama si toho nevšimla, jen lidi, co mě teď moc nevídaj. Třeba moje matka. Matka mi dělá celkově hrozně ráda scény okolo jídla. A tatík? Ten se vždycky rád přidá. Aby bylo jasno. Nejsem bulimička a anorektička nebo někdo jinej podobnej jmenovaným. Ztratila sem prostě chuť k jídlu. A pokaždý, když nějaký jídlo vidim, je mi z toho ještě víc blbě. Stačí pohled a konec. Stačí to jejich blbý nucení a tuplem do sebe nic nedostanu. Jeden si myslí, že snad kvuli němu hubnu. Jenže ono je to spíš kvůli tomu, že před nim jíst nemůžu.A když nejsem tam kde onen člověk, nemůžu jíst taky. Mám žaludek vycpanej nějakým igeliťákem a plácám se od jedný stěny ke druhý.Dělám věci, u kterých mi a mým známým zůstává rozum stát. Mám v poslední době hroznou potřebu všem odporovat.
V pátek v noci sem to zase potvrdila. Sem magor na entou. Spoustu cizích lidí,jeden blízkej, spoustu chlastu a jeden velkej blok. Možná Breeze Blog.Svázaný ruce a hysterický scény,co pobavily spustu sousedů(i když prej sou zvyklí).Chcete ještě někdo takovou entertaiment? Seznamte se s mým Egem. já a Ego-my, nerozlučný kamarádi. Moc dobře vim, že jestli takhle budu s každým zametat jako to dělám v posledních pár dnech,Nic a nikdo mi nezbyde. A najdou mě v bytě mrtvou, ohlodanou vlčákama.
A to sme se ještě k tomu s Miss Y rozešly. V dobrém, ovšem. Vypadá to, že se se mnou nudí.A já se ji ani kouskem sebe sama nedivim. Out of Mind.
Miss X