klidné setkání

Včera to na mě prasklo.
Včera to prasklo pro změnu i na V. A já byla jediná, kdo o tom nevěděl. Prý to byl velký krok pro lidstvo, ale jen malý pro ní, jak jsme se přesvědčili v noci na dámské jízdě u Markét,je srdcem stále stejná:p (Striptýz a tak, koks zdarma...víš co...zima za dveřma)
Dohadovaly jsme se o tom, jestli člověk má vrozené vědět- jak na to. Uzel říká, že je to jediný tvor, který to musí nejdřív vidět, aby věděl-jak na to.No, jak jsem se s někým bavila, leckdy to člověku asi ani nepomůže, protože než jde na to, musí vědět- jak na to, ještě předtim. A to mnozí neví. Takže na to jít vlastně ani nemůže.
Včera mi miss Y udělala docela hysterickou scénu na zastávce. Normálně mě seřvala. Mám totiž problém chodit včas. Vlastně já nechodim nikdy včas, pokud se nejedná o důležitou schůzku (Steve Hewit,Murphy,...:). Asi začnu uznávat tu Warholovu teorii-čekání na krásný lidi-čím déle čekaj, tím víc se čekající těší a tím víc jsou ty krásnější lidi pro čekajícího krásnější.
Je zvláštní přijít do cizího bytu, kde to vlastně dost dobře znáte a nedělat ty věci, co tam děláte pokaždý (chlastat). Je zvláštní trávit noc u někoho, pro koho muzika není vlastně nic. Protože ji nezajíma a protože na to nemá ani čas. Takže jediné, co jsme našly byly Meds. Jak ohrané. Seděly jsme v kožených studených křeslech, diskutovaly a občas jsme zavzpomínaly na ten den v červnu a na Chubbyho (Čabi=Molko) a na V. pompézní účes z Red Zone stanu, na to jak V. s M. kalily na Plac a J. stál vedle nich a koukal na hvězdy (ten starej romantik).
Za další...už začínáme mít rozporuplné názory na výchovu našeho dítěte. Miss Y. chce, aby byl vegan. Jenže to už nepude. Navíc je v mý péči, takže má smůlu.Já mu to maso prostě dopřeju...
Závěr? část Ghetta naprosto netradičně klidní...a upřímní.