...na sr*čku

Užít si live koncert v pokojíku je, dalo by se říct, luxus.
Včera sme si u slečny Buňky takhle vychutnali Imodium. Hráli pro šest holek. Zajímavý to bylo. Vlastně to už začalo na nádraží, kdy se řešil autogram na jisté nezvyklé části těla...kam se snad nepodepisuje ani Corner/Molko/Manson...HC. Naše odhodlání ožrat se ještě před jejich příjezdem se moc nepovedlo. Každopádně, naše téma dvě hodiny před příjezdem a po něm se moc nezměnilo. A zase začínalo na Š. a na S.Vyschlé téma, že.Gay příručka jako dárek od managera.
a hláška R.(s neviným kukučem 3 letýho dítěte) když nás vezli s miss Y domů:"Ty kundy berem s sebou."
A nechtějte vědět, co se řešilo cestou v autě.
Tyhle prášky sou fakt na po*****.
na po***** je ale hlavně moje blbá, tupá, spolužačka. Budeme ji říkat třeba Lokální výchova, jelikož tahle osoba, která se většinu času tváří jako přitroublá ovce Dolly s pár chybama v její genetické dispozici (mozek! mozek!). Milá slečna si myslí, že si myslí správně. Ale tak to není. Takže se těšim až si jednou pěkně tahleta slečinka otevře pusinku tam, kde nemá. A že ona je na to dostatečně blbá. Pokoušela sem se s ní vycházet...dokonce sem se s ní pokoušela i kamarádit,aby tady nebyla tak sama. Ale co je moc- je moc.